Může být oblíbená i restaurace v hotelu?

Hotelové restaurace to měly a mají vždycky trošku těžší - a nejen u nás. Některé zahraniční hotelové restaurace však mají bezesporu veliký úspěch.
Z osmi pařížských restaurací, kterým Michelin v loni přidělil nejvyšší hodnocení (tři hvězdičky), jsou právě dvě umístěné v hotelu. Loni mezi nimi byla i restaurace Le Cinq umístěná v hotelu Four Seasons, o jednu hvězdičku však přišla. Jeden z nejslavnějších kuchařů současnosti, Alain Ducasse, má dvě své tříhvězdičkové restaurace umístěné v hotelu - jedna je v Paříži v hotelu Plaza Athénée, druhá (Louis XV.) v Monte Carlu v Hotelu de Paris.

V ČEM JE PŘÍČINA ÚSPĚCHU?

Vysvětlení není jednoduché, avšak některé styčné body se určitě dají najít. Především je jasné, že velkou roli hraje vhodné umístění restaurace. Je vždy lepší, je-li prostor restaurace oddělen od hotelové lobby, má-li vlastní samostatný vchod a je s hotelem propojen jen nenápadnými bočními dveřmi.
Typický je příklad současné přestavby hotelu Renaissance, kde před několika lety byla nákladně přestavěna restaurace, avšak byla umístěna nevhodně až za prostor patřící recepci. Restaurace neměla vlastní okna, byla nevhodně členitá a hosté "z ulice" do ní nevešli, i kdyby věděli, že se tam dobře vaří. Teď je situace jiná. Do hotelové budovy, kterou zakoupil Hilton - přestavěl ji a pojmenoval Hilton Old Town, byla umístěna restaurace, kterou zařadí do své sítě slavný anglický kuchař Gordon Ramsay.
A co se stalo? Náhle bylo možné celou koncepci přebudovat, restaurace má svůj zvláštní vchod a s hotelem souvisí jen rámcově. Bude jistě hojně navštěvována, nejen proto, že Ramsay má ve svých podnicích dohromady deset hvězdiček Michelin. Další důležitou podmínkou úspěchu je samozřejmě vynikající kuchař. Když vařil v restauraci Allegro v pražském hotelu Four Seasons, italský mistr Vito Mollica, chodili za ním labužníci v hojném počtu, přestože museli projít předsálím hotelu. Nyní Mollicu nahradil Andrea Accordi (na smíku), který předtím držel hvězdičku ve florentské restauraci, umístěné rovněž v hotelu.

ZKUSTE KUCHAŘE-HVĚZDU

Aby hotel takového mistra získal, nabízí mu zpravidla výhodný nájem, někdy ve formě reciprocity: kuchař čili majitel-nájemce se zaváže, že bude bezplatně poskytovat hotelovým hostům snídaně plus další služby. Nájem je tedy relativně výhodný a vyplatí se hotelu i majiteli-pronájemci, jímž je právě onen kuchař-hvězda.
Složení jídelního lístku ovšem nemůže být takové, jaké zatím ve většině českých hotelových restaurací najdeme - "mezinárodní" kuchyně s těmi nejběžnějšími (a nejnudnějšími) položkami. To sice může vyhovovat některým hotelovým hostům, ne však prosperitě restaurace jako takové. Mistr kuchař musí vnést do jídelního lístku kreativitu, vtip a novinky jinde nevídané. Pak budou chodit hosté za ním, kvůli jídlům, která nelze dostat jinde.
Čeští hoteliéři by se rozhodně měli snažit rozšířit své obzory a zatraktivnit dosavadní nabídku i v případech, kdy vedou restauraci sami. Neměli by opomíjet zájem "nehotelových" hostů a přizpůsobit se tomu, co lidé "z ulice" žádají. Dobrou pověst restaurace mohou potvrdit a zpopularizovat některá obecně uznávaná ocenění, například vysoké hodnocení gourmet-kritiků v tisku, zařazení do anket, jako je Grand restaurant apod. Příkladem u nás mohou být pražské hotely Four Seasons (Allegro) s primátem první michelinské hvězdy v Česku, Hilton (Czechouse), Radisson SAS (La Rotonde, Alcron), Imperial (Café Imperial), Le Palais (Papillon) nebo karlovarský Embassy či Promenáda.

zdroj iHned.cz